Seznamte se s jedním z klíčových projektových manažerů naší společnosti INVIN a skvělým kolegou, Pavlem Úlehlou. K jeho nejzajímavějším projektům patří Hella Autotechnik Nova v Mohelnici, SEW EURODRIVE v Hostivici u Prahy, vratná tramvajová smyčka v Brně Pisárkách a nově startující realizace projektu Sanatorium Pálava v Pasohlávkách.
Už při studiu na ČVUT jsem se podílel na malých stavebních zakázkách a hned po něm jsem se dostal k velkému projektu, výstavbě rozsáhlého komplexu bytových domů v Praze na Zličíně na pozici stavebního technika. To pro mě jako absolventa po škole byl celkem razantní start a byl jsem, jak se říká v podstatě hozen do vody. Po roce jsem se přestěhoval za svojí ženou do Kroměříže. Tam jsem měl pět let náročnou práci ve firmě, která se zabývala sportovními stavbami. Měl jsem sice oproti bytové výstavbě objemově menší zakázky, ale bylo jich každý rok opravdu dost a řídil jsem je od A až do Z. Takže jsem byl jak přípravářem, tak i stavbyvedoucím. Dostal jsem se do fáze, kdy jsem si potřeboval od práce odpočinout, a tak jsem vystřídal svou ženu na mateřské. Strávil jsem na ní rok a utřídil jsem si v hlavě co chci dělat dál. Uvědomil jsem si, že už nechci být na straně dodavatele, ale na straně investora. A to mě přivedlo do Invinu.
Je to tak. Bylo to úžasné období. Dceři byly dva roky a manželka se potřebovala vrátit do práce tak jsem využil příležitosti strávit více času s malou dcerou a zároveň přijít na jiné myšlenky. Ten rok měl takový uvolněný ráz. Samozřejmě jsem se staral o dceru a o domácnost, ale mohl jsem vypustit telefonování, ježdění, stres a starosti. A to mi pomohlo dokonale si vyčistit hlavu.
Je super, že člověk je jak v terénu, tak v kanceláři. V Invinu neexistuje žádná rutina. Mám na starosti více projektů, které samozřejmě nejsou ve stejné fázi realizace. Často jezdím na stavby na kontrolní dny, kde je mým hlavním cílem, aby vše mezi dodavatelem, investorem i mými kolegy fungovalo jako na drátkách. Naopak v kanceláři se můžu věnovat záležitostem, které vyžadují soustředění. Za mě je to ideální kombinace. I teď pracuji na více projektech v různých fázích. Za zmínku určitě stojí současná výstavba Vratné smyčky pro DPMB a nově rozjíždějící se realizace nového Sanatoria v Pasohlávkách.
Tak s plánováním problém nemám (říká s úsměvem Pavel). Myslím si, že je to jedna z hlavních věcí, kterou projektový manažer potřebuje a měl by si ji rychle osvojit. U každého projektu je zapotřebí si hned od začátku naplánovat styčné body, což jsou většinou ty kontrolní dny. A pak jsou samozřejmě záležitosti, které je nutné řešit za běhu a je potřeba s nimi počítat a domluvit se na termínech tak, aby zapadly do týdenního harmonogramu.
A co se týká klíčových dovedností, tak kromě stavební odbornosti to je komunikace s lidmi a schopnost vést jednání, zvlášť když jdou jednotlivé strany občas proti sobě. Je důležité být konstruktivní a dobrat se vždy k nějakému závěru. Neméně důležité je pak rozhodování a schopnost řešit problémy v tom správném pořadí.
Nestává se mi až tak často, že by nás bylo více z Invinu na jednom projektu. Ale třeba u projektu Sanatoria to tak ze začátku bylo, protože kolega Honza měl na starosti se stejným investorem předchozí projekt. Mohl jsem tak od něj načerpat zkušenosti ohledně představ investora o způsobu vedení zakázky. Většinou ale máme každý na starosti jeden projekt, na kterém se s kolegy nepotkáme. Když se ale objeví nějaký problém, dokážeme si vzájemně poradit. Ať už na poradách, kde se řeší všechny projekty v celém kolektivu, nebo kdykoliv v kanceláři s tím kdo je zrovna po ruce 😊. Pohled někoho zvenku je občas velmi důležitý. A my jsme skvělá parta. Toho si opravdu cením.
To byl asi ten první. Hned po nástupu jsem dostal na starosti projekt Mölnlycke HC ProcedurePak, výstavbu nové továrny v Havířově pro sterilizaci medicínských setů. Byl to projekt za 800 miliónů korun. Než jsem se rozkoukal a zjistil, jak to vlastně v naší firmě funguje, najedou jsem vedl jednání třiceti dvaceti lidí, z nichž někteří byli Italové a Švédové. Angličtina pro mě nebyla problém, ale nikdy jsem ji nepoužíval profesně a najednou jsem v ní vedl schůzky. Ale rád na to období vzpomínám, byla to cenná zkušenost, která mě pomohla posunout se o kousek dál.
Můj sport číslo jedna je horské kolo. S rodinou jezdím většinou takové lážo plážo kolem Kroměříže, s kamarády pak vyrážíme do náročnějších terénů. Hned za Kroměříží je vrchovina Chřiby, tam znám téměř každé místo. Ale nepohrdnu ani Beskydy a Jeseníky, to jsou mé nejoblíbenější lokality.
Před časem jsme si pořídili zahradu, kde plánujeme postavit nový rodinný domek. Je tam krásný sad s chatou. Společně s rodinou jsme zjistili, že je to místo, kde je nám opravdu dobře a rádi tam trávíme velkou část volného času.
Samozřejmě, když vyjdu z kanceláře, tak se ve mně nepřepne nějaký vnitřní vypínač a já se nestanu někým jiným. Na každém se ta jeho profese nějak podepíše. Jsem člověk, který rád ví, co ho čeká a mám rád věci alespoň částečně naplánované. V tomto ohledu se skvěle doplňujeme jak s mojí ženou, tak samozřejmě i s naší dcerou.
Pavle, moc děkuji za tento rozhovor. Přeji ti hodně úspěchů s projekty a s realizací svého snu na výstavbu domku.