Inspirativní rozhovor s Radimem Fišerem, Project Managerem ve společnosti INVIN
Radim sdílí své bohaté zkušenosti z projektového řízení, pohled na profesní výzvy i zajímavosti ze svého osobního života. Přečtěte si jeho příběh, který ukazuje, co všechno je možné dokázat díky odbornosti, nasazení a lidskému přístupu.
Mým snem byla architektura, ale po zkušenostech s přijímačkami na střední školu, kdy při výběru vhodných studentů hrály roli i jiné faktory než schopnosti, jsem to raději nezkoušel. Nejbližší obor byla fakulta stavební na VUT Brno.
Na velké projekty jsem byl zvyklý z projekce, ale to bylo v roli hlavního inženýra projektu nebo vedoucího atelieru.
Na IKEM jsem vystupoval v roli správce stavby o celkových investičních nákladech přes miliardu korun. K takto velké a složité stavbě jsem samozřejmě přistupoval s respektem, ale zároveň to pro mne byla obrovská výzva. Stavba probíhala ve dvou etapách po dobu pěti let. V první fázi se postavilo nové energocentrum, abychom měli dostatečnou kapacitu energií pro nový plánovaný pavilon G12. Druhá etapa – výstavba vlastního pavilonu se nám potkala s dvěma zásadními okolnostmi, které ji ovlivnily. Byla to epidemie Covidu a vypuknutí války na Ukrajině. Tyto věci zásadně ovlivnily množství a nasazení pracovníků a velmi negativně se projevily v turbulentním vývoji cen. Naštěstí se nám podařilo vytvořit velmi dobrý realizační tým – IKEM, IMOS, PENTA a samozřejmě INVIN, který vzniklé překážky zvládl a dokončil celou stavbu v rozumném termínu, nákladech a vysoké kvalitě.
Rekonstrukce FF UK se právě realizuje, takže je ještě brzo dělat nějaké závěry.
Myslím, že moje projektová minulost, kdy jsem si prošel velkými stavbami v rámci autorského dozoru, mi dává velkou výhodu v současné pozici na stavbě. Mluvím o rychlé orientaci v projektové dokumentaci a schopnosti posoudit, případně navrhnout vhodné projektové řešení. A samozřejmě zkušenosti, které člověk sbírá s každou novou stavbou. A vzhledem k mému věku…
Miluji prostředí stavby, je jiné než běžná pracoviště a značně speciální. Tvrdé a člověk si to své místo musí zasloužit. Zejména odborností a svým přístupem v lidské rovině.
Celý život se snažím sportovat, myslím, že je to nejlepší pomůcka na kompenzaci stresu, o který v našem oboru není nouze. Celé léto jezdím na kole a plavu, v zimě lyžuji. Rád chodím na výlety, hraju pinec a rybařím. A pak ještě rád poslouchám rockovou a bluesovou muziku, nejraději v malých klubech se sklenkou dobrého pití.
Člověk se nesmí brát moc vážně, musí na sobě celý život pracovat, protože odbornost v našem oboru se stále vyvíjí a samozřejmě dobrý kolektiv. Já například doporučuji INVIN!
Chtěl bych dotáhnout všechny své stávající projekty do úspěšného konce a pak: Mám čtyři děti, tři vlastní a jednu válečnou kořist a osm vnoučat. Tak bych jim rád věnoval více času, než si mohu dovolit nyní.
Doufám, že osobitý humor, přátelský přístup a ochota vždy pomoci, jak v profesní sféře, tak i osobní.
Mám dvě životní kréda, která mě směřují: Štěstí přeje připraveným a Kdo se bojí, s*re v síni!